Konec dobrý, všechno dobré. To si mohl říct po skončení mistrovství světa v jízdě na skibobech český reprezentant DAVID KREJČÍ.Po úvodních dvou disciplínách byl bez medaile, vše si však vynahradil v závěrečném superobřím slalomu ziskem jubilejního desátého titulu mistra světa. „Jsem maximálně spokojen. Zvláště po tom, kdy se mi v úvodu šampionátu příliš nedařilo,“ řekl 31letý závodník z TJ Sokol Deštné v Orlických horách.Mistrovství pro vás začalo smolnou diskvalifikací ve slalomu.
Ze slalomu jsem měl strach, protože jsem ho neměl letos vůbec natrénovaný. Po prvním kole jsem byl příjemně překvapen svým třetím místem. Pak se však stalo, co se stalo... Po startu do druhého kola jsem v první brance zastavil, protože jsem slyšel „start stop“. Sice mě pustili k opakovanému startu, ale nakonec jsem byl z třetího místa diskvalifikován.
Nesehrála v tom roli trochu velká motivace?
Ne, to ne. Zkrátka jsme si myslel, že na mě volají. Myslel jsem si, že jsem neotevřel startovací zařízení. Po sportovní stránce musím uznat, že diskvalifikace byla správná. Byla to moje chyba, měl jsem jet dál. Na druhou stranu jsou skiboby malý sport a mohlo se to řešit i jinak.. Ale nejsem kvůli tomu nijak smutný. Zkrátka se to stalo, nedá se nic dělat.
Stalo se vám během kariéry něco podobného?
Ne, bylo to poprvé. A doufám, že i naposled. (smích)
Náladu jste si chtěl spravit v obřím slalomu, ale výsledkem bylo až sedmé místo...
Nevěděl jsem, co mám ještě udělat víc. Obě kola jsem jel naplno, ale čas byl špatný. Nevěděl jsem, čím bych jízdu mohl urychlit. Obřáková trať mně zkrátka nějak nesedla.
Vše jste si vynahradil v Super–G. Titul mistra světa hovoří za vše.
Chtěl jsem alespoň v poslední disciplíně potvrdit, že patřím mezi nejlepší. Již při prohlídce trati jsem věřil, že budu na bedně. Můj plán byl jasný: hned po startu dát nohy na stupačky a co nejdéle vydržet. To byla zaručená cesta za medailí. Vteřinový náskok před druhým Waltrem mě docela překvapil, ale bylo to právě díky jízdě ve stupačkách. Nikdo jiný se k tomu neodhodlal. Byl to z mé strany risk, který dokonale vyšel.
Loni jste získal na MS v Kirchbergu dvě stříbrné a dvě bronzové medaile, ale žádný titul. Nyní máte jen jeden, ale zato nejcennější kov. Čeho si ceníte víc?
Určitě zlata. Už proto, že kopec v Naudersu se mně příliš nelíbil, a rovněž proto, že letos mám minimálně natrénováno. Přednost měla jednoznačně práce. Zřejmě tomu bude tak i nadále, jestli se něco nezmění ve financování skibobového sportu.
Do konce Světového poháru zbývají dva podniky, rozdělovat se budou body ze sedmi závodů. Kam sahají vaše ambice?
Myslím si, že o prvenství si to rozdají Moser s Hauerem. Pozor si však budou muset dát na Švýcara Waltera. Vzhledem k tomu, že závody mistrovství světa se započítávaly do hodnocení Světového poháru, tak si myslím, že jsem z bojů o přední příčky venku.
Autor: Leoš Dragúň
