Aigen/Hochficht - Hradecký deník - Devětadvacetiletý deštenský skibobista oslavil premiérové prvenství ve Světovém poháru stylově - vítězstvím. Vyvrcholila doba dlouhého čekání a z korunního prince se stal král. Devětadvacetiletý skibobista David Krejčí z TJ Sokol Deštné v Orlických horách se konečně dočkal a získal premiérový pohár pro absolutního vítěze Světového poháru. Završil tak úspěšnou sezonu, kterou navíc ozdobil ziskem čtyř zlatých medailí z nedávného mistrovství světa v polské Ustroni.

„Jsem rád, že po čtyřnásobném zlatém úspěchu na světovém šampionátu jsem dotáhl do zdařilého finále i účinkování ve Světovém poháru. Letošní sezona se mně výjimečně povedla. Byla ze všech nejlepší,“ řekl David Krejčí.
Pěknou řádku let jste usiloval o celkové prvenství ve Světovém poháru, žel marně. Nyní jste se konečně dočkal. Je to velká úleva?
Neřekl bych úleva, nýbrž splněný cíl. To byl jediný titul, jenž mi ve sbírce chyběl. Je pravda, že jsem měl v minulých letech prvenství na dosah, ale vždy mně uniklo. Před třemi roky jsem prohrál se Standou Ježkem o jediný bod, následující rok přišla sporná diskvalifikace v posledním závodě, která mě odsunula za stupně vítězů. Loni jsem doplatil na to, že jsem vynechal první dva závody, a ztracené body mně chyběly. Bylo z toho třetí místo. Letos vše vyšlo a velmi si cením, že jsem se zapsal mezi vítěze Světového poháru.
Z deseti závodů jste polovinu z nich vyhrál a jen jednou nestál na stupních vítězů. Který závod považujete za nejvydařenější?
Určitě první obří slalom v Kühtai. Tam to bylo perfektní. Vítězství znamenalo psychickou vzpruhu do celé sezony.
V jejím průběhu jste měl obavy ze slalomů. Tvrdil jste, že tato disciplína vám moc nesedí. Opak však byl pravdou. Vyhrál jste mistrovství světa, při SP v Klingethalu skončil druhý a v Aigenu zvítězil rozdílem třídy…
Co na to říct… Záleží na více aspektech, jako je startovní číslo, trať, forma, psychika.. Já se dostal do jezdecké pohody a vše vycházelo.
Do Aigenu jste odjížděl jako jistý vítěz. Jak jste si závody užíval?
Byly to pro mne nejpohodovější závody v kariéře. O mém prvenství bylo rozhodnuto. Mohl jsem jezdit v klidu a bez nervů. Snad poprvé jsem si z ničeho nedělal těžkou hlavu a závody si doopravdy užíval.
Ale na druhou stranu jste určitě při finálovém podniku nechtěl skončit v poli poražených…
To je fakt, to nechce nikdo. Ale jistota, že mě už nikdo nemůže předstihnout, na mne zapůsobila blahodárně. Zjistil jsem, že když jedu bez psychických zábran a zbytečných obav, tak můj výkon je daleko lepší. To je dobrá zkušenost i vklad do budoucnosti.
Počítal jste před sezonou, že největším soupeřem nebudou minulí vítězové Moser či Walter, ale oddílový kolega Pavel Čiháček a Rakušan Hauer?
Pavel se neustále zlepšuje a říkal jsem si, že to jednou musí přijít. V premiérových závodech v Kühtai se to potvrdilo. Trochu mne to zaskočilo, myslel jsem si, že to bude až za rok. Škoda, že Pavla v závěru předstihl o osm bodů Hauer. Třetí místo je však výborné a určitě se bude příští sezonu drát opět do špičky. Už dnes se na souboje s ním těším. Stejně tak na celou sezonu, v níž budu obhajovat prvenství ve Světovém poháru.
A co Moser? Myslíte si, že tento veterán ještě může výrazněji promluvit do bojů o celkové prvenství?
Nevím. Po zranění jeho jízda neměla parametry, na které jsme v jeho podání zvyklí. Jestli se dá zdravotně do pořádku, tak bude zase určitě dobrý.